Vážení přátelé, vítejte u druhého dílu našeho zpravodajství stran české verze knihy Non Serviam: The Official Story Of Rotting Christ, na kterou se můžete těšit již koncem dubna. Minule jsme vám přiblížili jak vlastně celá tato záležitost vznikla, a dnes se podíváme dovnitř knihy jako takové. 

Co do formy, ti z vás, kteří přečetli alespoň jeden díl z naší série Kniha kovu, budou jako doma, jelikož i tomto případě je hlavní část textu věnována samotným hudebníkům, tedy vzpomínkám a úvahám Sakise a ostatních členů ROTTING CHRIST. Druhý autor, Dayal Patterson, se tak v textu drží spíše zpátky a do popředí vystupuje pouze když je třeba doplnit kontext či usměrnit rozvinuvší se debatu.

Co se samotného obsahu týče, již minule jsme avizovali, že příběh ROTTING CHRIST je v knize zpracován takzvaně od A do Z, počínaje narozením bratří Tolisů, konče aktuální novinkou "The Heretics". Představu o čem všem NON SERVIAM konkrétně pojednává pak můžete získat z následujícího přehledu kapitol:

Dětství v Řecku / Objevování extrémností / Rané inspirace / Black Churches & Rotting Christs / Omámení grindcorem / Satanas Tedeum / Přichází Morbid / Passage To Arcturo / Thy Mighty Contract / Studio Storm / Fuck Christ / Non Serviam / Desperáti na cestách za exotikou / Triarchy Of The Lost Lovers / Zůstal na to sám / A Dead Poem / Sleep Of The Angels / Khronos / Genesis / Sanctus Diavolos / Theogonia / Aealo / Znovuzrození Rotting Christ / Katá Ton Daímona Eautoú / Rituals / Slavná minulost, jasná budoucnost

To vše na necelých 300 stranách s bohatým obrazovým doprovodem často raritní nebo archivní provenience.

A když už jsme u obsahu, máme tu pro vás ukázku z textu, a to konkrétně ze 17. kapitoly: 

SAKIS: „Vzpomínám si, že v roce 1999 jsme se dostali do bitky v Paříži na letišti. Nějaký vožralí Taloši se nám tam posmívali, a když jsme za nima šli, co jako mají za problém, jeden z nich zahlásil, že sere na naši matku, a brácha se do něj pustil. Nakonec se nás tam pralo asi tak deset. Viděli jste někdy nějaký starý western, kde když dojde ke rvačce v salonu, lidi lítaj ven voknem, dveřma a tak? Přesně tak to vypadalo, akorát to bylo v Paříži na letišti. Stát se to dneska, tak nás ochranka všechny postřílí.“ 

 

THEMIS: „Měl jsem vážně nahnáno. Byl jsem si na 100% jistý, že nás zavřou. Začalo to tím, že se dva týpkové začali posmívat Georgeovi (Toliasovi) kvůli jeho piercingu. Já k nim byl zády, ale pořád se na ně otáčel, až jsem se sebral a šel se jich zeptat, co mají za problém, a v tom mě jeden z nich praštil. Pak se mě snažil i kopnout, ale já jsem mu tu nohu instinktivně chytil a začal ho taky mlátit. Pak přiběhl Sakis s tím, že se to určitě dá vyřešit i jinak, ale tou dobou jsme už padali přes stoly a byla z toho pořádná mela. Když bylo po všem, seděl jsem tam na letišti, bílej jako stěna a čekal, kdy mě přijdou zabásnout. Nic se ale nestalo.“

 

Rok 1999 byl tedy zdá se pro Rotting Christ bohatý na nejrůznější trable a rok následující začal na velmi podobnou notu, jelikož v polovině ledna 2000 totiž Rotting Christ vyrazili na svůj první koncert do Turecka. Vztahy mezi Řeckem a Tureckem byly komplikované už od vyhlášení řecké nezávislosti v roce 1832 a od té doby byly tyto dvě země celkem čtyřikrát mezi sebou ve válečném stavu. Celkem logicky pak turecká premiéra Rotting Christ s sebou nesla rovněž jistou dávku kontroverze.

 

SAKIS: „Mezi Řeckem a Tureckem se tehdy zase schylovalo k válce, a tak jsem se rozhodl, že tam pojedeme hrát. Prezentoval jsem to tak, že i v Turecku jsou metloši, kteří poslouchají Rotting Christ, takže bychom jim tam měli zahrát. Zbytek kapely si kvůli tomu dělal starosti, o kamarádech a rodině nemluvě. Všichni se mě ptali, proč tam chci jet. Já na to, že to je můj život, že mně nevadí ho riskovat, máme tam publikum, takže prostě jedeme. Cestovali jsme vlakem, a nakonec tam měli celkem velký problémy, ne od fanoušků, ale od místních ultrapravičáků. Vzpomínám si, že jsme měli mít autogramiádu, ale místní pořadatel nás najednou naložil k sobě do auta a jali jsme se uhánět po istanbulských silnicích, protože jsme zdrhali před těmi ultras. Tehdy tam byla opravdu hodně agresivní atmosféra, ale lidi byli jinak v pohodě a velmi přátelští. Od té doby jsme se do Turecka vrátili tak šestkrát sedmkrát a už bez jakéhokoliv problému. Poprvé to ale byl risk.“

Enjoy a více zase příště! 

PŘEDOBJEDNÁVEJTE NA METALGATE E-SHOP: SPECIÁLNÍ EDICE | STANDARDNÍ EDICE