Vážení přátelé, než pokročíme v prezentaci našich aktuálních vydavatelských aktivit, máme tady jeden restík. Nové album "MANTA" lovecraftovského post-rockového projektu Postcards from Arkham je sice už nějakou dobu venku, nicméně našemu lovecraftovskému mysteriu, které doprovázelo celou záležitost, stále chybí závěr.

To je samozřejmě třeba napravit, takže vás ještě jednou zveme do legendami opředeného Arkhamu na závěr případu Orfického shromáždění Manty Primordialis:

 

 

 

 

Jako obvykle následuje transkript, abyste si mohli řádně počíst:

POZNÁMKY W. A. GRAHAMA K VYŠETŘOVÁNÍ

  • Zpět v Arkhamu. Návštěva O’Connora v redakci Arkham Advertiser. Je si stále jistý, že ten, koho viděl včera na Západním mostě, je jedním z těch členů kultu, kteří byli v únoru na akrhamských hradbách. Pokud je to opravdu on, musím ho najít, jelikož určitě bude vědět, co se vlastně odehrálo v Podivném vysokém domě a kde je R. Greeves.

  • Na ústředí arkhamského policejního sboru; popis podezřelého rozdán všem policistům s instrukcemi být na pozoru. Pro jistotu přiloženy i popisy ostatních osob zachycených na oněch fotografiích, protože je-li tu jeden z nich, ostatní tu mohou být taky. Musíme být ale opatrní a nevystrašit je, nebo nám opět zmizí. Na to mají opravdu talent.

  • Už je to týden a zatím nic hmatatelného. Pár nepodložených zpozorování, ze kterých nic kloudného nevzešlo. Zjistili snad, že po nich pátráme a vypařili se? Schovávají se snad a čekají na něco? Anebo stále pokračují ve svých machinacích, ve skrytu, na místech, o kterých nevíme.

  • Konečně trochu štěstí, z něčeho, co zprvu vypadalo jako nesouvisející záležitost. Včera provedl arkhamský sbor razii v domě U čarodějnice. Od onoho Gilmanova incidentu, byla tato budova, která se nachází na rohu Pickmanovi a Farní ulice a kterou kdysi obývala nechvalně proslulá čarodějnice Keziah Mason (odtud název), opuštěná. V minulých měsících se ovšem do jejích prastarých zdí začal vracet život, jelikož se toto místo stalo centrem arkhamské umělecké avantgardy. Je to docela logické. Tyto okrajové umělce vždy přitahovaly podivné a bizarní věci, takže není překvapením, že opuštěný dům z takto barvitou reputací je přivábí tak, jako světlo můry. A tak se z dům stal místem jejich setkávání a uměleckých salónů – místem, kde mladý Edward Derby recitoval své děsivé básně, a kde Richard Upton Pickman vystavoval své dekadentní a šokující obrazy – tedy, alespoň se to říká. Zpočátku na sebe neupoutávali pozornost, avšak v poslední době začaly jejich seance být čím dál víc znepokojivé. Obyvatelé ze sousedství si začali policii stěžovat na strašidelné zvuky a záhadnou záři vycházející z domu U čarodějnice během noci. Následně se začaly šířit pověsti o zvrácených rituálech – o takových, které kdysi provozovala i Keziah Mason. Situace brzy donutila arkhamskou policii jednat. Nejprve začali dům sledovat a záhy zjistili, že si lidé ze sousedství stěžovali oprávněně, což vedlo k rozhodnutí provést na místě razii hned, jak bude další seance. Ta byla včera.
    Taky jsem tam byl. Jednak, abych pomohl svým kolegům, a jednak jsem doufal, že by to mohlo pomoct i mému vyšetřování, vzhledem k tomu, že Orfické shromáždění udržovalo styky s uměleckou avantgardou. Už během odpoledne jsme měli hlášení od hlídek, že kolem domu je zvýšený pohyb osob, což indikovalo, že se chystá další seance. S večerem pohyb ustal, načež se naše zásahová jednotka přemístila na nedaleké seřadiště. Nezbývalo než čekat. Zprvu se nic nedělo. Byla tichá noc. Pak, zhruba kolem 2. hodiny ráno, začaly do nočního ticha pronikat zvuky, příliš nezřetelné na to, aby se daly smysluplně popsat. Připravili jsme se k zásahu. A pak se to stalo. Jako blesk z čistého nebe explodovala do noci kakofonie zvuků, které jisto jistě nebyly z tohoto světa, aby ji vzápětí utnul ještě hlasitější výkřik…jako kdyby všechny duše zatracených naráz zavřeštěly z hlubin svých pekelných muk…okamžik naprostého ticha…pak zazněla píšťalka a my jsme vyrazili.
    Upřímně řečeno, po tom, co jsme venku slyšeli, jsem očekával, že nás uvnitř přivítá scenérie zkázy, zmaru a krveprolití, avšak když jsme vyrazili vstupní dveře, interiér vypadal naprosto netknutě. Pravda, místo to bylo podivné – některé z místností působily pokřiveně, zkresleně, jako by si jejich geometrie všemožně pohrávala s perspektivou, hloubkou a úhly; a všude byla vystavena umělecká díla všemožných forem a obsahu, jejichž popis nechám povolanějším – ale bylo nedotčené. Pokud jsme si mysleli, že nás čeká pohled do chřtánu pekel, mýlili jsme se.
    Našli jsme je nahoře, v místnosti, kterou si kdysi pronajal právě Gilman. Byli v pořádku, akorát trochu dezorientovaní. Uprostřed místnosti stál gramofon a v něm deska s nápisem „Její kosmické písně“. Všechny jsme je vzali na výslech.

  • Minulé dva dny stráveny výslechy zadržených umělců. Jsou velice překvapeni naší razií a nikdo z nich nedokáže vysvětlit to, co jsme slyšeli venku. Všichni z nich tvrdí, že pouze poslouchali dílo „experimentální hudby“, které nedávno začalo cirkulovat v jejich kruzích v celém kraji Essex. Kopii, kterou jsme zajistili na místě jim prý přinesl jeden z nich – Harley Warren, jakýsi učenec. Naštěstí pro mě je Warren jedním ze zadržených, takže se v dalším výslechu zaměřím na něj.

  • Dnes důkladný výslech Warrena. Buď je to excelentní lhář, nebo opravdu nic neví o Orfickém shromáždění a Greevesově zmizení. Dle jeho výpovědi, zhruba před deseti dny pořádala část skupiny, ke které patří, večerní recitál poezie na lesním hřbitově na Oběšencově vrchu. Během tohoto, ho oslovil člověk, kterého Warren neznal, ani nikdy předtím neviděl. Představil se jako R. F. Daniels, avantgardní hudebník z Ipswiche. Nějakou dobu spolu konverzovali o všemožných podivnostech v oblasti umění a filozofie, načež při odchodu věnoval Daniels Warrenovi inkriminovanou desku se slovy, že se jedná „o náznak nejnovějšího projektu, kterého se měl to potěšení účastnit“, a který „se již brzy dočká své velkolepé invokace“.
    Před deseti dny – to je krátce po incidentu ve Vysokém podivném domě. Ze zvědavosti jsem Warrenovi ukázal fotografie členů Orfického shromáždění, které Greeves pořídil onehdy v únoru, a jak jsem tušil, Warren identifikoval jednoho z nich jako Danielse. A jedná se o tutéž osobu, kterou O’Connor viděl na Západním mostě.
    Pokud tedy připustíme, že to, co zatím víme o jejich plánech je pravda, může vyslovit hypotézu, že se Orfické shromáždění vskutku nacházelo 5. dubna ve Vysokém podivném domě a že v klíčovém momentu svého úsilí byli úspěšní. Nějakým způsobem se jim pak podařilo opustit tajně Kingsport, načež započali distribuovat, z neznámých důvodů, alespoň částečný výsledek jejich „projektu“ mezi uměleckou avantgardu v kraji Essex. V neposlední řadě též můžeme na základě Warrenovy výpovědi předpokládat, že ještě proběhne závěrečná fáze celé záležitosti v blízké budoucnosti, v blíže neurčeném čase.
    Jelikož navázalo Orfické shromáždění s těmito umělci kontakt, bylo by vhodné je mít nadále pod dohledem pro případ, že se tak stane znovu.

  • Návštěva domu U čarodějnice, ve snaze nalézt nějaké další indicie, které by mi pomohli v pátrání. Náš forenzní tým je stále na místě a inventarizuje interiér, a vzhledem ke specifické povaze některých artefaktů byl nucen požádat Miskatonickou univerzitu o asistenci. Nic konkrétního jsem nehledal, a přeci jen takříkajíc narazil na zlato. V jedné z místností v přízemí, která měla obzvláště podivný půdorys, jsem v rohu našel knihu, ze které se při bližší ohledání vyklubal „Azathoth In Musica“ – totéž dílo, které měl Greeves u sebe, když zmizel.
    Je to snad přímo tatáž kniha? Pokud ano, pak by to znamenalo, že buď Greeves, nebo někdo z Orfického shromáždění byl v domě U čarodějnice! A jestli ano, kdy to bylo? Musím si znovu promluvit s Warrenem. Zřejmě mi neřekl všechno.

  • Jelikož zadržené umělce již propustili (s pokutou za rušení klidu a s upozorněním, aby se domu U čarodějnice napříště vyhnuli), musel jsem Warrena dohledat, což bylo celkem jednoduché, když jsme nyní měli všechny jejich adresy v protokolu. Konfrontoval jsem ho ohledně svého nálezu, načež po chvíli přiznal, že ten den oné hudební seanci předcházela přednáška o okrajových proudech v ontologii a kosmologii, která využívala onu knihu jakožto zdroj.
    Přednáška koho? Podle Warrena nějakého gentlemana odněkud z Nové Anglie, jehož jméno bylo van der Heyl. Kdo ho přivedl, nevěděl. To jméno znám. Greeves ho zmínil v jednom ze svých článků. Má patřit jednomu holandskému okultistovi, který bádal ve stejných vodách jako „Azathoth In Musica“. Mohl to být opravdu on? Warrenův popis neodpovídal ani Greevesovi, ani nikomu z Orfického shromáždění, o kom víme.
    Co se s ním stalo po přednášce Warren rovněž nevěděl. V naší vazbě neskončil, to je jisté. Muselo se mu podařit vyklouznout, a možná právě přitom zapomněl nebo ztratil onu knihu. Zkoušel jsem ji číst, ale to, o čem se v ní píše, přesahuje moje chápání. Na druhou stranu, Greeves si byl jistý, že právě tato kniha může osvětlit, o co se Orfické shromáždění vlastně snaží. Je-li to pravda, budu potřebovat něčí odbornou pomoc, abych ji rozklíčoval. Vzpomínám si, že se Greeves zkraje svého pátrání obrátil na profesora Armitage z Miskatonické univerzity. Udělám totéž. Tu knihu mu zanesu a uvidím, co mi k tomu řekne.

  • Na Miskatonické univerzitě; dlouhá rozmluva s Dr. Armitagem. Pro kontext jsem mu odvyprávěl celou historii případu. Řekl, že o Orfickém shromáždění Manty Primordialis nikdy předtím neslyšel, nicméně druhý dechem dodal, že existuje nespočet obskurních kultů, skrytých v temných koutech světa a uctívajících prastaré síly a různá neuchopitelná božstva, stejně tak jako přehršel tajných spolků ženoucích se za neznámými cíli. Pro představu se stačí jen podívat do díla „Unaussprechlichen Kulten“ od von Junzta. Orfické shromáždění tak klidně může být jedním z nich, vzhledem k tomu, co se podařilo odhalit ohledně jejich agendy, která má co do činění s tím, co leží za „úhelným prostorem“.
    Co se týče knihy „Azathoth In Musica“, Armitage poznamenal, že je to vskutku pozoruhodné dílo. Jeho autor, místo a doba vzniku zůstávají záhadou. Je doloženo, že v průběhu staletí byla v držení několika význačných okultistů, na základě čehož se její vznik odhaduje na raný středověk nebo ještě dříve. Z toho, co se dá vydedukovat ze sekundárních zdrojů, patří tato kniha ke specifické esoterické tradici uctívající takzvané „Prastaré“, což mají být jakási pravěká božstva z dob, kdy lidstvo bylo ještě v plenkách, a tudíž stojí po boku takových děl jako jsou „Al Azif“, „Cultes des Ghoules“, „De Vermis Mysteriis“ a „Unaussprechlichen Kulten“. O obsahu této knihy se říká, že pojednává o pravé, skryté, podstatě věcí a taktéž poskytuje instrukce, jak se k této dostat, za použití jakýchsi velmi specifických hudebních prostředků. Zda-li tomu tak ale opravdu je nemožné říci, pokračoval Armitage, jelikož se do současnosti nedochoval žádný exemplář tohoto díla.
    No, jen si představte jeho překvapení, nebo spíše úžas, když jsem mu ukázal svůj nález. Když se Armitage trochu vzpamatoval, sdělil jsem mu své podezření na spojení mezi obsahem knihy a agendou Orfického shromáždění, s tím, že potřebuji vědět, jak toto dílo tedy vede jejich činy. Jelikož Armitage se doslova třásl na to, až se mu ona kniha dostane do rukou, rychle souhlasil, že ji prostuduje a dá mi vědět, co objeví.
    Na odchodu jsem se ho ještě zeptal na van der Heyla. Na to opáčil, že pokud mám na mysli Claese van der Heyla, tak to byl málo známý holandský okultista, který je už několik staletí mrtev.

  • Sledování arkhamských avantgardních kruhů toho zatím mnoho nepřineslo. Zdá se, že dělají mrtvého brouka. Buď je vyděsila naše razie v domě U čarodějnice, nebo je to příslovečný klid před něčím velkým – množná před onou velkolepou invokací, jak to formuloval Daniels.

  • Pozoruhodný vývoj: Harley Warren je po smrti. Nebo to alespoň tvrdí ve své výpovědi jeho blízký přítel Randolph Carter, kterého našli před dvěma dny bloudit v deliriu ve Velké cypřišové bažině na Floridě. Z našeho sledování víme, že Warren opustil minulý týden Arkham v doprovodu další osoby. Taktéž se nám podařilo zjistit, že jejich cílem byla Florida, nicméně důvod cesty a identitu Warrenova společníka se nám objasnit nepodařilo. Ovšem nyní, díky kolegům z policejního sboru v Carnestownu, si můžeme udělat jasnější obrázek. Na základě toho, co Carter vypověděl, nebyl Warren žádný obyčejný badatel, ale význačný okultista, zabývající se studiem všemožných bizarností. Nedávno se Warrenovi podařilo získat jistou knihu psanou nějakým neznámým jazykem, a jak se zdá, její obsah byl oním impulsem k výpravě na nějaký starý rozpadající se hřbitov kdesi ve Velké cypřišové bažině, kde Warren, alespoň podle Cartera, nalezl svoji smrt.
    Jak stojí ve výpovědi, když dorazili na místo, otevřel Warren jednu z hrobek a sestoupil do podzemí s tím, že trval na tom, aby Carter zůstal venku. Ti dva nicméně zůstali ve spojení skrezvá přenosný telefon, takže Carter nejprve slyšel, jak Warren hlásí objev něčeho „strašného – monstrózního – neuvěřitelného“, posléze kterak ho zapřísahá, aby vzal nohy na ramena a zachránil si život, a nakonec jakýsi „nepozemský, nelidský hlas“, který mu oznámil, že je Warren mrtev.
    Jakkoliv může tento incident znít podivně, nutí mě zamyslet se nad tím, zda-li Warrenova cesta na Floridu měla co do činění s Orfickým shromážděním. Načasování je až příliš podezřelé. A pak ta podivná kniha. Kontakty mezi Orfickým shromážděním a arkhamskou avantgardou byly prokázány, takže Warren mohl klidně bát jejich agentem. Vzhledem k tomu, čím se zabýval, by byl ideálním kandidátem. To by ale znamenalo, že mi při výslechu lhal. Nebo, co když ho moje zmínka o Shromáždění zaujala, a tak se ji rozhodl prozkoumat? Taky to ovšem klidně mohla být nějaká jeho sólo akce. Každopádně si musím promluvit s Carterem jakmile se vrátí do Arkhamu.

  • Dnes jsem mluvil s Carterem. Ačkoliv byl Warrenový blízkým přítelem po pět let a komplicem (někdy nechtěným) v jeho aktivitách, věděl toho překvapivě málo. Nikdy neslyšel Warrena mluvit o Orfickém shromáždění, ale přiznal, že před ním Warren skrýval řadu věcí, především co se týkalo jeho okultních studií. Škoda.
    Carter byl nicméně natolik laskav a dovolil mi prohlédnout si Warrenův pokoj, který byl až absurdně přeplněn jeho sbírkou okultního učení. Něco mi říká, že tady by se Dr. Armitage vyřádil. Ani já jsem neodešel s prázdnou. Když jsem si prohlížel Warrenův stůl, všiml jsem si nedávné korespondence, především pak zajímavě zbarveného papíru s vyobrazením velké manty v záhlaví. Na něm byla kresba osamělého megalitu v krajině, a každý, kdo zná Arkham dobře, by to místo okamžitě poznal – Starý bílý kámen. Nakonec tam byla krátká noticka: „Ode dneška za tři dny“. To musí být ono – pozvánka na velké finále! Podle Cartera to přišlo ranní poštou, takže je ještě čas se připravit.

  • Přípravy pokračují, zbývá jeden den. Urgentní telefonát od Dr. Armitage: zdá se, že se mu podařilo rozlousknout „Azathoth In Musica“, a co nalezl ho zrovna neuklidnilo. Freneticky se mi jal vysvětlovat cosi o „rytmu stvoření, jenž je skryt naším uším“, o „jednostranném odlišení mezi tím co je a co vnímáme, že je“, o „transgresi sekundární produkce“, a o „zření Abstraktního stroje v jádru vyjádření“. Ani za mák jsem tomu nerozuměl, nicméně jsem však odtušil, že je velmi znepokojení tím, co může velkolepý záměr Orfického shromáždění přinést. Když se mi konečně podařilo přerušit jeho horečný monolog, informoval jsem ho o předpokládaném nadcházejícím shromáždění u Velkého bílého kamene, a taktéž o svém podezření, že konec hry je velmi blízko. Načež se Armitage odmlčel a pak jen řekl: „Nyní jsme v rukou náhody“.

ZPRÁVA O INCIDENTU Z 2 KVĚTNA 1923, STARÝ BÍLÝ KÁMEN

Pokračující vyšetřování zmizení R. Greevese, reportéra listu Arkham Advertiser, konstatovalo organizaci známou jako „Orfické shromáždění Manty Primordialis“ jakožto hlavního podezřelého v tomto případu. Další šetřením bylo zjištěno napojení zmíněné organizace na místní kruhy umělecké avantgardy. 29. dubna získal W. A. Graham, pověřený vedením vyšetřování, důkazy o plánovaném setkání obou skupin k datu 2. května u Starého bílého kamene na okraji Arkhamu. Vzhledem k velké šanci zadržet hledané podezřelé, vydal vrchní inspektor Arkhamského policejního sboru Reynolds rozkaz provést razii během tohoto setkání.

Během časného rána 2. května byl podél Temné strže zřízen řetěz skrytých pozorovatelen, monitorující oblast Starého bílého kamene, jelikož přesný čas setkání nebyl v získaných důkazech uveden. Chapmanova farma byla určena za vyčkávací pozici pro zásahové složky, a taktéž za místo polního velitelství pro celou operaci.

První podezřelý pohyb v cílové oblasti byl zaregistrován pozdě odpoledne kolem 17:45, když na místo začali dorážet první účastníci z řad místních umělců, a to jak v malých skupinách, tak jednotlivě. Několik účastníků přicházelo ke strži polní cestou, která vede kolem Chapmanovy farmy, nicméně přítomnost policejních jednotek nebyla naštěstí odhalena.

Kolem 19:00 ustal příliv osob. Pozorovatelny ohlásily zhruba 40 osob nyní na místě, avšak nikdo z dříve identifikovaných členů Orfického shromáždění zatím nebyl spatřen. Kolem 20:30 bylo hlášeno rostoucí vzrušení v davu na místě, což bylo vyhodnoceno jakožto indicie, že setkání co nevidět započne. Byl tedy vydán rozkaz, aby se zásahové jednotky v tichosti přesunuly z vyčkávací pozice do strže. V téže době byla z velitelského stanoviště spatřena hustá mlha, formující se kolem Arkhamu. O zhruba 20 minut později tato zcela skryla město z dohledu.

Kolem 21:00 bylo hlášeno zapálení ohňů v cílové oblasti, avšak žádná další aktivita. U Starého bílého kamene se překvapivě nedělo zhola nic. O dvě hodiny později ohlásil předsunutý průzkum, že dav začíná být neklidný a hrozí, že se brzy rozejde. Byl tedy vydán rozkaz k zahájení akce a zadržení všech přítomných.

Ovšem v momentě, kdy zásahové jednotky vyrazily ze svých pozic, celá oblast byla náhle osvětlena jasnou září, která, jak bylo po chvíli zjištěno, přicházela odněkud z Arkhamu. Bližší lokalizace nebyla možná vzhledem k husté mlze, která stále zahalovala celé město. Tento nečekaný úkaz způsobil chaos jak mezi zásahovými jednotkami, tak mezi davem v cílové oblasti. Než mohla situace řádně vyhodnocena a obnoven pořádek, bylo zjištěno, že polovina ze zásahové jednotky je na cestě zpět do Arkhamu pod přímým velením W. A. Grahama, a dále že tento vydal rozkaz zbylé části jednotek obsadit a zajistit Starý bílý kámen.

V 23:55 zář náhle ustala a mlha začala ustupovat. Krátce na to se do vyčkávací pozice vrátila ta část zásahové jednotky, která zůstala na místě, spolu se 30 zadrženými. Zbylým účastníkům se podařilo v nastalém zmatku uniknout. Všichni zadržení byli okamžitě převezeni na velitelství Arkhamského policejního sboru, zatímco byl navázán kontakt s Grahamem a druhou částí zásahové jednotky, která, jak se ukázalo, právě zajišťovala Ostrov na řece Miskatonic.

Kolem 2:30, 3. května, se všechny části zásahové jednotky vrátily na velitelství, načež A. A. Graham podal následující vysvětlení svého konání:

„Když začalo být u Kamene živo, byl jsem přesvědčen, že konečně rozlouskneme tenhle případ. Avšak jak večer pokročil a na místě se stále nic nedělo, začal jsem mít podezření, že něco není v pořádku. Nejprve jsem si myslel, že se Shromáždění nějak dozvědělo o naší akci, a tak prostě odvolalo svoji účast. Nicméně, když se objevila ta mlha, začal jsem tušit něco horšího. Potom, co ona záře rozjasnila noc, mě to došlo: celé to byla návnada, habaďůra, nejen pro nás, ale pro všechny. Shromáždění bylo rozhodnuto dokončit svoji práci, ale jinde. Setkání u Starého bílého kamene mělo pouze odvést pozornost všech zúčastněných a poskytnout jim tak volné pole působnosti.

Když jsem si pak uvědomil, že záře vychází z Arkhamu, uvědomil jsem si ještě něco: Západní most – Ostrov! To místo má podivnou reputaci samo o sobě, takže když vyloučíme Dům u čarodějnice, kde jsme provedli razii, a Starý bílý kámen, který jsme měli pod dohledem, byl Ostrov nejlepší zbývající možnost. Proto jsem vzal několik mužů a vyrazili jsme právě tam. Zbytku jsem řekl, ať provedou razii dle plánu, pro jistotu. Během cesty zpět do Arkhamu jsem netušil, co nás čeká. Připravoval jsem se na všemožná pekelná zjevení, ale díky silné mlze byl náš poustup pomalý, takže když záře zmizela a mlha se začala zvedat, byli jsme stále ještě na cestě skrz město.

Není nutno rozvádět, že když jsme se konečně dostali na Ostrov, byl tento zcela opuštěn. Jediným důkazem toho, že se tam cosi odehrálo byl útržek notového archu, který během obhlídky místa našel jeden z policistů. Na něm byl podivný symbol velmi podobný těm, které byly na arších, jenž onehdy v únoru poslal Greevesovi profesor Downbarrow. Doporučil bych vyslechnout ty, jenž bydlí na nábřeží, zda-li neviděli nebo neslyšeli něco neobvyklého, ale velké naděje do toho nevkládám.

Má intuice mi říká, že je po všem. Vykonali to, kvůli čemu sem přišli. Zda-li úspěšně, se možná nikdy nedozvíme. Stejně tak jako co se stalo s Greevesem.“

Výslechy zadržených umělců a residentů podél nábřeží proběhly následujícího dne bez valného výsledku.

K překvapivému vývoji došlo 4. května: ráno obdržel sbor zprávu z Arkhamského sanatoria s žádostí o policejní přítomnost, hlavně pak W. A. Grahama. Když detektiv v doprovodu dvou strážníků dorazil na místo, personál je zavedl na jeden z pokojů, kde jim ukázali jednoho z pacientů. Tohoto detektiv Graham okamžitě poznal jakožto pohřešovaného R. Greevese. Tento se momentálně nachází v kómatu, takže výslech bohužel není možný. Personál sanatoria taktéž nedokázal vysvětlit, kdy byl R. Greeves přijat, kdo ho přijímal, ani kdo je jeho ošetřujícím lékařem.

K pokroku ve vyšetřování nezbývá čekat, zda-li R. Greeves nabyde vědomí.

PŘÍPAD ZŮSTÁVÁ OTEVŘEN.

 

Přehled ostatních kapitol:

I - Černý den na Miskatonické univerzitě | II - Podivná seance na arkhamských hradbách | III - Záhada se prohlubuje | IV - Innsmouth | V - Z Innsmouthu do Dunwiche | VI - Dunwich | VII - Na pokraji průlomu? | VIII - Kingsport | IX - Reportér pohřešován | X - Výpověď Waltera A. Grahama (první část) | XI - Výpověď Waltera A. Grahama (dokončení), Časový sled událostí