Dobré odpoledne vážení přátelé, co tahle další díl našeho lovecraftovského příběhu vztahujícího se k připravované nové desce "MANTA" domácího post rockového projektu Postcards from Arkham?

V minulém díle jste byli svědky podivné seance na arkhamských hradbách. Dnes vás čeká spíše takové intermezzo, které nicméně určí další směr zápletky. Připojte se tedy opět k Rogeru J. Greevesovi a zjistěte, kam ho jeho pátrání po OSMP zavede dále.

Jako obvykle vám přinášíme původní verzi článku z Arkham Advertiser:

 

A taktéž jeho přepis pro snazší četbu:

ZÁHADA SE PROHLUBUJE

Ona bizardní seance na arkhamských hradbách za sebou zanechala neodbytné otázky a dny, které jí následovaly přinesly ještě více otazníků než odpovědí. Jisté bylo, že kult, který profesor Downbarrow objevil ve střední Evropě, nebyl pouze výplodem představivosti a taktéž, že nyní působil v Arkhamu. Ale za jakým cílem? Co přesně je onen „Věčný monument Mantě Primordialis a Její kosmické písni“ a měli bychom se jej spíše obávat či jej naopak očekávat? Ve svém dopise trval profesor na tom, že se o něm svět musí dozvědět, nicméně, aby jeho dokončení zastavil či přijal za své? Co se vlastně stalo onoho dne na arkhamských hradbách? Jaké to má následky? A co vlastně kult plánuje dále?

Do toho všeho je zde stále otázka profesorovy náhlé smrti. Souvisí obě záležitosti nějak? Zabilo snad Orfické shromáždění Manty Primoridialis profesora Downbarrowa, aby zabránilo odhalení svých machinací? Pokud ano, tak proč potom dovolili mě být očitým svědkem jejich rituálu na hradbách?

Abych pravdu řekl, drazí čtenáři, celé to bylo k zbláznění, avšak zároveň jsem byl odhodlán pokračovat v pátrání, jakkoliv jsem toho byl schopen. Záhady zkrátka mají v sobě něco, co jednoho nutí pokračovat v honbě za jejich rozluštěním, bez ohledu na to, jakkoliv nemožný se takový úkol může jevit. A tak jsem pokračoval i já, a to všemi směry, které se mi naskytly.

Policejní vyšetřování na mrtvém bodě

Jako první jsem navštívil Arkhamský policejní sbor, abych se dozvěděl, co přineslo jejich vyšetřování profesorovi smrti. K mému štěstí byl k případu přidělen můj starý přítel, detektiv Walter A. Graham, který byl natolik laskav a podělil se se mnou o dosavadní výsledky pátrání:

Pitva profesorova těla, provedená v Nemocnici svaté Marie, neodhalila jednoznačnou příčinu smrti. Kromě jisté opotřebení orgánů a degradace tkání, u čehož koroner Paxton konstatoval, že se jedná o normální jev u muže profesorova věku, nevykazovalo tělo žádné abnormality, které by mohly zapříčinit náhlý skon. Vzhledem k nedostatku důkazů o opaku, byl tedy koroner nucen vyhodnotit smrt profesora Downbarrowa jakožto přirozenou.

Ohledání profesorovi pracovny neodhalilo žádné známky násilného vniknutí, zápasu, či jakéhokoliv jiného nekalého jednání. Vyšetřovatelé dále vyslechli univerzitního nočního vrátného, pana Pembertona, který vypověděl, že s profesorem krátce hovořil okolo deváté hodiny večerní, když tento odcházel z areálu Miskatonické univerzity. Vrátný dále uvedl, že se profesor zmínil, že si jde domů pro nějaké materiály k výzkumu, a že se zhruba za dvě hodiny na univerzitu vrátí, aby pokračoval v práci, která mu pravděpodobně zabere až do brzkého rána. Jelikož takovéto noční bádání bylo pro profesora obvyklé, pan Pemberton se nad tím nijak nepozastavoval a vskutku viděl, kterak se profesor vrátil krátce před jedenáctou hodinou večerní. To bylo pravděpodobně naposled, co profesora Downbarrowa viděli živého.

Policejní vyšetřování tedy uvízlo na mrtvém bodě. Policie vyvodila, že profesor s největší pravděpodobností vhodil onen balíček se svými poznámkami do schránky naší redakce právě během oněch dvou hodin, kdy byl mimo areál univerzity. Ale to bylo tak vše. Detektiv Graham mi sdělil, že je policie připravena případ uzavřít. Mé informace o kultu shledal pozoruhodnými, nicméně jelikož zde nebyla prokázána spojitost, nedaly se brát jako relevantní pro budoucnost vyšetřování.

Stopa vede do Innsmouthu

Ve slepé uličce jsem se ocitl i já sám, a tak jsem svou pozornost obrátil zpátky k Orfickému shromáždění jako takovému. Profesorovy poznámky bohužel neposkytly žádné další vodítko, a tudíž zbývala už jedna jediná věc – ony podivné notové archy.

Jelikož pro mě samotného neměli hlavu ani patu, vyrazil jsem na konzultaci za Samuelem Seebornem, kolegou profesora Downbarrowa, který objevil jeho tělo. Inkriminované notové archy znal, jelikož je už dříve u svého kolegy viděl, nicméně, co se jejich obsahu týče, sám z toho nebyl moudrý.

Jak jsem poznamenal již dříve, archy byly zvláštní hlavně tím, že místo not na nich byly napsány jakési glyfy a symboly, a to dokonce, což poznalo i laické oko, hned čtyř různých typů, načež měl profesor Seeborne spásný nápad požádat o expertizu doktora Armitage, vrchního knihovníka Miskatonické univerzity, znalého různých zvláštních druhů písma, vzhledem k povaze kolekce, kterou obhospodařuje.

To se ukázalo jako správný tah. Na některé z uvedených symbolů a znaků totiž doktor Armitage skutečně narazil již dříve, a to v, dle jeho slov, „starobylém grimoáru jménem Kniha skrytých věcí“, dále v díle Unaussprechlichen Kulten německého šílence Friedricha von Junzta, a taktéž ve fragmentech jistých traktátů obskurního holandského okultisty Claese van der Heyla.

Dle jeho odborného úsudku, právě ty symboly uvedené na arších se všechny vztahovaly k tématu „bran“, „překlenutí empirického“ a „přechodu do jakéhosi neznámého rozměru reality“.

Naneštěstí, ten typ glyfů, který byl na arších použít nejvíce, doktor Armitage nikdy předtím neviděl, avšak vyslovil hypotézu, že pokud ony ostatní symboly mají vyvolat jakousi transferenci, pak onen neznámý typ může zastávat roli jakéhosi hudebního katalyzátoru, zajišťujícího, aby přechod do jiného rozměru proběhl, jak má.

Šla mi z toho hlava kolem. A co bylo horší, ani zde jsem nenarazil na nějaké hmatatelné vodítko, které by určilo další směr mého pátrání, nepočítáme-li mnohaleté studium prastarých mystérií světa. Nakonec se ale na mě opět usmála štěstěna.

Následujícího dne se v redakci Arkham Advertiser objevil profesor Seeborne a nesl povzbudivé zprávy. Krátce poté, co jsme se den předtím rozloučili, se na Miskatonické univerzitě objevila policie, aby vrátila předměty zabavené z profesorova stolu v rámci vyšetřování. A když se jimi profesor Seeborne probíral, našel starý lístek na autobus z Arkhamu do Innsmouthu. Tento nález zřejmě osvěžil jeho paměť, neb si vzpomněl, že profesor Downbarrow vskutku navštívil toto zašlé přístavní městečko zhruba dva týdny před smrtí, aby cosi prodiskutoval s provozovatelem hudebního studia Abbadon.

Vsadím se, že ona věc se týkala právě těch notových archů. Takže vzhůru do Innsmouthu. I když k této cestě mám jisté výhrady, jelikož ty lidové zkazky, které hovoří o Arkhamu jako o místě, kam se uchýlily čarodějnice a nekromanti během honu na čarodějnice v Salemu, mají Innsmouth za doupě něčeho ještě mnohem horšího. Avšak jinou stopu stejně nemám. RJG

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ...