Vážení přátelé, je tady opět pokračování naší "talks" série, ve kterém se tentokráte takzvaně na kus řeči zastavili osobití metaloví matadoři Six Degrees Of Separation. Náš rozhovor se logicky točil především kolem čerstvé novinky "Old Dogs", nicméně došlo i na střípky z kapelní minulosti, či na skutečnost, že u uzenin nelze dělat kompromisy. Přejeme opět příjemné počtení! 

Six Degrees Of Separation: Není potřeba za každou cenu kousat, občas stačí zavrčet

Six Degrees Of Separation jsem bezesporu jednou z nejosobitějších kapel tuzemské metalové scény. Mají výrazný rukopis, který je přítomný i na aktuální řadovce Old Dogs. O novince, která nedávno vyšla u pražského vydavatelství MetalGate, a dalších věcech kolem Six Degrees Of Separation jsme si povídali se zpívajícím baskytaristou Doctorem, přičemž opět nechyběl pověstný kapelní humor.

Skutečně se cítíte jako „staří psi“? Nebo můžeme v názvu alba hledat něco jiného?

Dvacet nám už dávno není, ale zase až tak staří rozhodně také ještě nejsme. Zatím. Za texty celého alba stojí bubeník Pickard, který přišel i s nápadem na titul desky. Cannimu a mně se ten název zamlouval hned, Vlasa se trošku bránil, že ještě žádný starý pes není. Ale kecá, je z nás nejšedivější. K objasnění ideje ukryté za texty alba si vypomůžu citací výše zmíněného Pickarda: „Původním záměrem mělo být jakési ohlédnutí, rekapitulace toho, co bylo, pokus o uvědomění si toho, co je, a možná trochu výhled na to, co bude. Podvědomí však provedlo naprosto nenápadný palácový převrat, a když jsem revidoval texty pro grafické zpracování, uvědomil jsem si, že ač původní koncept v zásadě zůstal platný, hlavním motivem se stala pomoc. Schopnost nebo chuť pomoci. Stud, strach a někdy odvaha si o pomoc říct. Dilema, kdy je žádost o pomoc vnímána jako slabost, nebo neschopnost si přiznat, že člověk potřebuje pomoci. Nevyžádaná nebo vnucená pomoc. A tak. Možná v tom je ten výhled do budoucna. Staří psi se děsí momentu, kdy si kus flákoty bez cizí pomoci od kosti už neuhryznou. Ale co já vím, třeba si v tom někdo jiný najde něco jiného. Taky to může být o Pilátech z Kalibiku.“

Na scéně jste už takřka čtvrt století, což je určitě úctyhodné. Jaký je tvůj recept na dlouhověkost metalové kapely? Jaké všechny bouře je třeba ustát?

Recept je vlastně prostý: Mít rád, co děláš, nebrat se příliš vážně a trošku držet na uzdě své ego. Pak se dá přestát ledasco. Bouře samozřejmě přicházejí, jsme jenom lidé. Každý z nás si vede svůj vlastní vnitřní boj a třeba také nemá pokaždé svůj den, ale muzika má tu kouzelnou moc, že umí člověka nechat aspoň na chvíli na své strasti zapomenout. Umí lidi spojovat.

Vám se daří držet už mnoho let stejnou sestavu. Neměl jsi obavy, že kapelní rovnováhu naruší angažmá kytaristů v kapele Hypnos?

Měl i neměl. Když kluci s Hypnos začínali, procházeli jsme si právě jednou takovou bouří (byla to spíš taková přeháňka), budoucnost byla nejasná a oba kluci prostě měli bytostnou potřebu hrát. Což jim bylo u Hypnos dopřáno bohatou měrou. Ve finále jsme to vyhodnotili tak, že v konečném důsledku pro nás může mít jejich angažmá u Bruna vlastně pozitivní přínos. Kluci si osahají, jak se věci dělají a fungují i ve vyšší lize, což nám z okresního přeboru může být jenom ku prospěchu. Samozřejmě je všechno za cenu určitých kompromisů, musíme nějak skloubit zkoušky i živé hraní. Nejde však o nic dramatického a neřešitelného. Mimochodem v téhle sestavě hrajeme zhruba 16 let.

V promo materiálech k nové desce mluvíš o tom, že jste si vyzkoušeli některé novinky, abyste se zase vrátili do starých bot. Můžeš být ohledně zmíněných experimentů (z hlediska kapelní tvorby) konkrétnější?

Je to tak. Během nahrávání jsme vyzkoušeli hlavně nějaké nové rumy. A nebyly špatné. Nicméně ve finále jsme museli konstatovat, že Božkov je Božkov. Co se týká uzeniny, tak tam standardně jdeme na jistotu a kupujeme u Kusáků v Ostrožské.

Kapela má doom-metalové kořeny… Předpokládám, že návrat do těchto teritorií u vás nehrozí. Jak jsi na tom ale jako fanoušek? Poslechneš si ještě nějaké doomovky, nebo už ti to nic neříká?

Já vyrůstal na deskách z devadesátých let. Velmi mě ovlivnila tehdejší alba Anathemy, Paradise Lost, Moonspell, Type O Negative, Tiamat, The Gathering, Amorphis, Cradle of Filth, Samael, která byla tak či onak doomem načichlá. Vracím se k nim se železnou pravidelností, jsou to úhelné kameny mého hudebního vzdělání. U většiny z těch spolků prošel náš vztah určitým vývojem, pozdější tvorba některých z nich mě už nedokázala oslovit, ale s Anathemou to bylo jináč, mám ji rád ve všech jejích proměnách. Viděl jsem ji i mnohokrát živě, a když dorazí, nevynechám.

Mám pocit, že v posledních letech nejste koncertně příliš aktivní. Změní se to novou deskou, pokud to společenská situace ohledně covid-19 vůbec dovolí?

Je pravda, že jsme toho v posledních letech příliš nenakoncertovali. Osobně jsem ale spíše zastáncem názoru, že můžeme klidně odehrát třeba jen dva až tři koncerty za rok, které ale stojí za to. V určitém období jsme do toho šlapali poměrně dost, hrálo se všude, kde to jen šlo (a taky to mělo svoje kouzlo), ale vždy to bylo za určitou cenu a na úkor něčeho jiného. Optikou o něco přece jen staršího člověka (starého psa) už věci vidíš a vnímáš jinak. Také si chceš užívat i další aspekty života, ať už je to cokoliv.

Měla koronakrize vliv na vznik alba a celkově fungování kapely?

Trošku nám trnulo, zda vůbec budeme moct druhou polovinu alba nahrát (první polovina byla hotová, nahrávala se již v roce 2019). Do studia jsme měli nastoupit na začátku července 2020 a ještě v dubnu/květnu to vypadalo dost nejistě. Však třeba právě Hypnos museli nahrávání novinky z důvodu lockdownu posunout o několik měsíců. Vzhledem k plánovanému nahrávání jsme na první polovinu roku nedomlouvali ani žádné koncerty, bylo třeba pracovat ve zkušebně, takže v tomhle ohledu jsme žádný vliv aktuální situace nepocítili. Ale je mi jasné, že pro umělce (a vůbec pro všechny), kteří se chystali na letní festivalovou sezónu, byl covid těžkou čárou přes rozpočet.

Za vaši přelomovou nahrávku je považováno druhé album Triotus, Tricephalus And Tribadism. Jaké z něj máš dnes, po patnácti letech od vydání, pocity?

Jsem za tu desku rád. Moc. Udělala nám jméno a začalo se o nás víc mluvit. I venku. Jsme teď ve fázi přípravy nových kapelních stránek a u té příležitosti jsem si procházel i nějaké recenze z té doby a musím říct, že je to zajímavé čtení, příjemné i poučné. Tehdy od nás zřejmě nikdo mnoho nečekal a zdá se, že se nám povedlo nahrát asi ne úplně blbou sbírku skladeb, která sklidila celkem slušné ohlasy.

I staří psi se dokážou pěkně zakousnout… Jaké zuby mají Six Degrees Of Separation v roce 2020?

Tak furt žereme metal, až lítají špony, že jo. To se sice občas neobejde bez nějakého toho šrámu, ale víš, jak je to s těmi novými kousky. A taky už dnes víme, že není potřeba kousat za každou cenu, že občas stačí zavrčet, někdy i zavrtět.

Václav Votruba

Stream | MetalGate e-shop CZ / SK

Digital: Spotify | Apple Music | Amazon Music | Deezer | Supraphonline