Vážení přátelé, je tady další aktualizace soupisky chystaného 12. ročníku naší/vaší domácí metalové veselice! Pět headlinerů již znáte a není tedy důvod otálet s šestým. Znovu se vracíme na německou alternativně metalovou scénu a vítáme její další ikonu, jmenovitě The Ocean Collective!
THE OCEAN jsou jednou z nejpozoruhodnějších formací dnešních dní, už jen vzhledem k jejich hudebnímu žánru, který je sám o sobě pojatý natolik široce, že zařadit tento spolek do jedné škatulky je zkrátka nemožné. THE OCEAN spojují atmosférický sludge metal, post-hardcore a progressive metal, čímž vzniká věru pestrá hudební mozaika. Tímto směrem se hudebníci vydali v podstatě od svého vzniku v roce 2001, přičemž do dnešních dnů mají na kontě devět studiových desek (počítáme-li instrumentální verzi počinu “Phanerozoic I: Palaeozoic” jako samostatné album) a koncerty po celém světě včetně těch nejzapadlejších koutů naší planety. THE OCEAN si na svých koncertech vydobyli jméno díky intenzivním představením, která otevírají mysl a posouvají ji k vyšším sférám poznání. Tím se dostáváme zpátky k jejich muzice. Spolek se svou tvorbou naposledy připomněl s počinem “Phanerozoic I: Palaeozoic”. Název odkazuje na dvojici geologických období, česky známých jako fanerozoikum (což je nejmladší geologický věk Země, který započal před zhruba 540 miliony let a trvá dodnes) a paleozoikum (neboli prvohory, tedy nejstarší éra fanerozoika). Album jako takové je dosti tvrdé, syrové a pochmurné. V hudbě se geniálně mísí analogové synthy s tvrdými kytarami. A jelikož v případě THE OCEAN hraje vždy důležitou roli i tematická stránka věci, můžete se spolehnout, že “Phanerozoic I: Palaeozoic” není výjimkou. Ústředním motivem je koncept “věčného návratu”, jenž byl asi nejpodrobněji rozpracován filosofem Friedrichem Nietzschem. Tato myšlenka zjednodušeně praví, že v nekonečném časoprostoru se veškeré dění neustále opakuje znovu a znovu. Kapelník a hlavní skladatel THE OCEAN, Robin Staps, podrobněji vysvětluje, že v průběhu historie naší Země existuje nespočet důkazů tohoto tvrzení, přičemž zřejmě nejpalčivější je skutečnost, že život na Zemi několikrát takřka zcela zanikl, aby se znovu vrátil. Stapsovo povídání o tematickém rozměru desky i o tom, proč jsme podle něj na pokraji dalšího zničení života, je věru pozoruhodné, takže v případě zájmu rozhodně doporučujeme si přečíst víc (například zde). My již pouze doplníme, že “Phanerozoic” jako takový je zamýšlený jako dvojalbum, přičemž druhý svazek má spatřit světlo světa právě letos. Na MGCDF tedy můžeme očekávat nejen fascinující skladby z prvního svazku, ale možná i něco málo ze svazku nového.
Enjoy!